Obec Rosice dnes tvoří vesnice
Rosice,
Synčany,
Brčekoly a
Bor.
K poslednímu sloučení došlo v r.
1974.
Rosice obsahují dvě původně samostatné obce, Rosice a Seslávky. Název Seslávky se udržuje do dnes,
ale málo obyvatel tuší, že ještě r. 1970 se železniční stanice jmenovala Rosice-Seslávky. Rosice se
prvně připomínají v roce 1318 jako vladycké sídlo. Seslávky jsou starší, již v r. 1131 připomínané
jako statek olomouckého biskupství. V průběhu staletí se vystřídala řada držitelů rosické panství
jako Talackové, Berkové a Kinští.
Původní náves se rozkládala po obou březích potoka a procházela jí stezka vedoucí z Chrudimi do Luže.
Tvrziště se do dnešní doby nezachovalo, plocha byla totálně změněna při regulaci Žejbra. Bývalo
lokalizováno v poloze mezi Rosicemi a Seslávkami, mezi dvěma rameny Žejbra. Existenci tvrze lze
předpokládat i v Seslávkách, pravděpodobně v místě zvaném Labouň.
V 16. stol. došlo ke spojení obcí za vlastnictví Talecků z Ještětic. R. 1611 získali obec Berkové
z Dubé. Začali se stavbou zámku ještě ve stylu pozdní renesance. Další objekty v areálu zámku
už patří do období baroka. Poslední majitelé statku rosického byli Kinští. Pokračovali ve stavebních
pracech na areálu zámku, byla vystavěna např. kaple "Nejsvětější svátosti oltářní". Na oltáři
býval obraz od Petra Brandla - "Poslední večeře páně", který koncem I. světové války Kinští
odvezli do Vídně.
Nejstarší zpráva o vsi
Synčany je z r. 1374. Synčany byly v majetku několika vladyckých rodin,
které měly ve vsi své dvory. Z nejznámějších tu byli Talackové z Ještětic.
V době častého protihabsburského odboje byl jejich majitel Václav Štastný Talacko z Ještětic,
který byl r. 1623 odsouzen ke ztrátě jedné třetiny majetku. Synčany byly prodány Lvu Buriánovi Berkovi
z Dubé. Pak ale byly popustěny Františce Eusebii Berkové, která je připojila k Rosicům.
Poslední synčanskou vrchností byl rod Kinských.
Brčekoly, prvně zmíněné v r. 1376, patřily k Chrasteckému panství.
V roce 1539 bylo toto panství prodáno Diviši Slavatovi. V r. 1601 přešel statek Chrastecký s Brčekoly
na Václava Berku a již po deseti letech byla ves Brčekoly prodána Anně Slavatové ze Smiřic. Tím se
dostaly mimo Chrastecké a biskupské panství a staly se součástí panství rosického.
Neoficiální stránka místní části Brčekoly
První historická zmínka o
Boru pochází z roku 1539.
Před rokem 1948 platívala polovina Boru desátek a štolu biskupské
vrchnosti do Chrasti a druhá polovina do Chroustovic, kam patřila
panstvím. Po zrušení feudalismu byl Bor převážně zemědělský bez průmyslu. V
blízkosti vsi byly opukové lomy, z nichž se bral kámen na místní
stavby.
Bor měl společnou správu se Lhotou u Chroustovic. V roce 1886 se
obce rozdělily.
Památky
Hospodářský dvůr čp. 8 stojí na severním okraji obce při průjezdní silnici podél níž teče potok zv. Žejbro.
Dvůr sestává ze složitého komplexu budov, jehož jádro tvoří někdejší
tvrz stojící uprostřed nádvoří. Další objekty připojovány v
průběhu období barokního a později.
Původní obytné stavení - zámeček (
foto )
stojí uprostřed rozlehlého hospodářského dvora. Patrové
stavení o sedmi osách v průčelí a pět na boční straně. Střední
osu zvýšeného přízemí zaujímá portál. Vstup v profilovaném
ostění s uchy. Po stranách otvoru vstupu stojí polosloupy s
jednoduchými hlavicemi. Polosloupy nesou rozštěpený obloukový
štít. Pod ním reliéfní hlavička. K plošině před vstupem stoupá z
obou stran několik schodů. Sály a místnosti patra jsou opatřeny
rovnými stropy a bohatou štukovou dekorací. Tvoří ji rámce s
pletencem, perlovcem, rosetami a věnci. Pod dnešním nátěrem stěn
se zachovaly zbytky původní malby.
Objekt svým vzhledem ještě zcela renesanční, postaven v letech 1650-1653.
Barokní zámek s kaplí Nejsvětější svátostí
oltářní
Na jihozápadní nároži popsané nejstarší budovy navazuje
křídlo položené při silnici. Je podélné, patrové, porušené zevně
zřízením hladké novodobé fasády. Na jihozápadě ukončuje tuto
část křídla polyganální závěr kaple. Vstup do kaple si zachoval
obdélné profilované ostění s uchy. Na dvorní fasádě křídla byla
ponechána ostění oken s uchy. Pod dnešní omítkou se objevuje
původní červený nátěr.
Okna kaple mají polokruhový záklenek. Oválný prostor svatyně
je zaklenut kupolí. Stěny čelní pilastry s římsovými hlavicemi
nesoucími průběžnou římsu.
Křídlo s kaplí bylo přistavěno v r. 1728. Obsahuje však části
starší stavby současné s původním zámkem z let 1650-1653.
Na preshyterium kaple navazuje dům čp. 1.
Dům čp. 1 Patrová budova na půdorysu protáhlého obdélníka obrácené
průčelím k silnici. Její fasáda byla nově upravena v období mezi
dvěma světovými válkami. Interiéry plochostropé. Úprava
schodiště ukazuje, že objekt je původem klasicistní případně už
barokní.
Hospodářská stavení
Severovýchodně od křídla s kaplí, poněkud více vysunuto k
silnici stojí stavení z části patrové a z části přízemní. Mezi
ním a křídlem s kaplí byl ponechán prostor pro vjezd do dvora.
Do patrové části při bráně se vchází portálem v obdélném ostění
s uchy. Interiér plochostropý. Dál navazují přízemní stavení
chlévů sklenuté plackami a plackami segmentového průřezu. Stáje,
chlévy a stodoly ohraničují i pravou stranu dvora.
Část při bráně je patrně barokního původu. Chlévy, stáje a
stodoly klasicistní a poklasicistní.
Zahradní architektury za hospodářským
dvorem ( foto )
Za hospodářským dvorem se
rozkládala zahrada zhruba čtvercového půdorysu. Její boční
strany doprovázejí budovy různého určení. Dnes je součástí
areálu Východočeských plynárenských strojíren a.s.
Ze dvora vede do zahrady pilířová brána osazená piniemi.
Střed pravé boční strany zahrady zaujímá pavilon "Sala
terena". Poměrně rozlehlá, téměř centrální stavba zevně
osmiboká. Tři přední stěny jsou mírně vyduté. Ve střední z
nich je umístěn vchod. Stěny člení pilastry. Z kupole, která
tvořila střechu pavilonu zbývá pouze troska. Dnes je
provisorně zakryta lepenkovou střechou. Půdorys interiéru
tvoří krátký, šířkově orientovaný štukový rám. Stěny člení
pilastry s kapkami v hlavicích. V bočních stranách interiéru
jsou zřízeny velké slepé portály v bohatě profilovaném
obdélném ostění s volutami na místě uch. Dalši voluty nesou
nad portály římsu uprostřed obloukově vyklenutou. Supraporty
vyplňují znaky (Kinských a s vinařskými noži). Pavilon byl postaven
v době majitelů Kinských kolem r.
1728. Svoji zadní stěnou přiléhá pavilon k ohradní zdi někdejší
zahrady. Dále navazovaly patrně skleníky osazené fíky (byly
vytápěny) a blíže k hospodářskému dvoru se zachoval přízemní
domek podélného půdorysu v průčelí pětiosý s valhovou
střechou. Uvnitř klenby plackové, rovné stropy s fabionem a
stropy trámové.
Na protilehlé, jihozápadní straně zahrady stojí někdejší
jízdárna. Přízemní budova na půdorysu obdélníka. Dnes jako výrobní
strojírenská hala. Předtím koncem 19. století jako cukrovar. Průčelí
jízdárny je trojosé, členěné pilastry s hlavicemi.
Nad vstupem umístěn znak se skříženými ostruemi a nápis o
postavení jízdárny r. 1678 Františkem Antonínem Berkou.
Vlevo vedle jízdárny bývala další zahrada, která dosahovala
až téměř k silnici. Zachovaly se z ní v části před jízdárnou
úseky ohradní zdi a pilířové brány osazené koulemi a piniemi.
Všechny objekty hospodářského dvora čp. 8 - zámek,
křídla s kaplí, zahradní pavilon, úseky zdi zahrady a jízdárna
by měly být památkově chráněny. Protože patrně omylem nebyly do
seznamu památek zařazeny, je s nimi nešetrně zacházeno a trpí
neodbornou údržbou a hlavně zanedbáním jakékoliv údržby.
Kostel Sv. Václava
( foto )
Stojí na hřbitově, průčelím
obrácen k silnici, odkud je přístupný dvourameným
schodištěm. Obdélná loď kostela rozšířena po stranách
náznakem lodi křížové. Kněžiště je užší, pravoúhlé. Za ním
ještě užší čtvercová sakrastie. K severnímu boku kněžiště se
připojuje kaple. Stěny kostelního interiéru člení pilastry s římsovými
hlavicemi. Loď kostela je sklenuta křížovými klenbami,
náznak křížové lodi překlenut pasy. V podkruchtí klenba
křížová. Presbyterium opatřeno klenbou plackovou, kaple při
jeho severním boku křížovou s mírnými hřebínky na hranách. V
sakrastii klášterní klenba s trojúhelnými výsečemi.
Nynější kostel byl postaven ve druhé polovině 18.
století. Ze starší stavby se zachovaly renesanční
náhrobníky.
Zvonice na hřbitově
( foto )
Zděná stavba čtvercového půdorysu. Zděné přízemí s obdélným vchodem v kameném
ostění. Patro bedněné. Kryto sedlovou střechou. Objekt
barokního původu..
Márnice
Přízemní stavba čtvercového půdorysu. Vstup v ploché šambraně zaklenut polokruhem.
Nad ním kruhová okénka. Hlavní římsa je nad okénkem plokruhově vyklenuta. Střecha
mansardová. Uvnitř křížová klenba.
Kamenný kříž (
foto )
Je umístěn v parčíku u
stadionu mezi silnicemi do Seslávek a k Ráji. Osazen
Lípami a kaštany. Kříž stojí na hranolovém soklu opřeném volutami a
zdobeném rokajovou ornamentikou. Sokl korunuje mohutná
profilovaná římsa. Na soklu vztyčen kamenný kříž s
lidově pojatou figurou Krista přibližně 50 cm vysokou. Rozhraní 18. a 19. století.
čp. 10 - dům zvaný Labouň
( foto ) Údajně původně
tvrz. Stojí na severovýchodním okraji obce při potoku zv. Žejbro na mírném návrší. Přízemní stavba se
silnými nerovnými zdmi. Okna bez šambran. Střecha
mansardová. Podle údajů majitelky není dům podsklepen a
místnosti mají hladké rovné stropy. Středověký původ objektu není vyloučen. Na
katastrálním plánu města z r. 1839 je objekt již zakreslen.
Velká sýpka při čp. 67
( foto, foto )
Sýpka stojí na mírném návrší na okraji obce zvaného v Ráji. Obdélné
stavení dvoupatrové sedmiosé. Nízká okénka rámují stuhové šambrany. Patra oddělují
pásové římsy.Vstup v hladkém ostění. Stavba původem pozdně barokní, nebo
klasicistní. R. 1839 již existovala. Uplatňuje se kladně v dálkových pohledech.
čp. 39 bývalý Páleník (výroba lihu)
( foto, foto )
Přízemní dům při potoku Žejbro. Průčelí trojosé, nad fabionovou
římsou vztyčen štít pod polovalbovou střechou. Trojici oken ve štítu rámují stuhové šambrany.
Nad vchodem do domu původní štukový erb knížat Kinských s lepotočtem 1827. Objekt původem patrně
klasicistní.
Hromadný hrob z napoleonských válek
JZ. od Rosic asi 2 km je hromadný hrob z napoleonských válek datovaný k r. 1813. V roce 1813 nechal místní
sedlák pan Dočkal postavit pomník na počest padlým francouzům, kteří byly ošetřováni v bývalé jízdárně
v Rosicích. Pověst říká, že jeden údajně mrtvý se v otevřené jámě probral a dostal se zpět do Rosic, kde
dožil. V 70.tých letech tohoto století se o něj zajímala francouzská ambasáda.
